Na počátku 50. let se objevily vysokotlaké formovací stroje, které se vyznačovaly lisovacím tlakem na povrchu pískové formy přesahujícím 0,7 MPa.
Cílem metody vysokotlakého formování je vyrábět formy s rovnoměrným vysokým zhutněním. Ve srovnání se středotlakým nebo nízkotlakým zhutňováním (přibližně 0,4 MPa) zvyšuje vysokotlaké zhutňování měrný tlak na více než 0,7 MPa, čímž se výrazně zvyšuje tvrdost, kompaktnost a pevnost formy, přičemž výsledkem jsou odlitky s větší rozměrovou přesností a vynikající povrchovou úpravou.
Lisovací hlavy těchto strojů se dodávají v různých konfiguracích – jako jsou ploché, tvarované a vícehlavové provedení – přičemž nejpoužívanější je vysokotlaký vícehlavý formovací stroj.
Technologický pokrok vedl k vývoji vysokotlakých vícehlavových formovacích strojů přizpůsobených pro specifické aplikace, jako jsou modely se dvěma nebo třemi stanicemi určené pro malo až středně sériovou výrobu specifických součástí, jako jsou nápravy vozidel a pístní kroužky.
